Stránky prima holky

DENÍK

Ztráta chuti do života ..

2. prosince 2011 v 14:25 | Žába. |  Diary*

Temná noc ? Proč by ne. Menší procházka, tou ulicí, o které se mi zdává .. tmou, svítily by jen lampy. Všude sníh, a já bych se tam procházela za ruku s někým, koho mám nesmyslně ráda. Dělám chybu, měla bych to zahodit a zapomenout .. Nikolo. Probuď se .. !

Když bych byla tak slabá, tak se neudržím a psychicky se zhroutím. Je to tak, rozchod, hádky doma, nemoc, a tak všechno najednou se to hrne, jako balík slámy z kopce. Za ten týden, co jsem doma se něco ve mě změnilo. Dokážu být sama sebou. Nemám ráda nevěru. Tohle nejsem já. Že by nová Nikolčina tvář ? Na všechny jsem zlá. Hlavně na kluky. Po tom rozchodu není divu ..

Byli jsme spolu měsíc, nic extra jsme spolu nezažili, ale .. něco mi říká, že to mohlo vydržet déle. Ale jak říká "Jak to rychle začalo, rychle to skončilo." Párkrát mám výčitky svědomí, brečím celou noc, a pálí mě díra v hrudníku. Je to stresující. Oči už mne pálí. Normálně, když se s klukem rozejdu, mám chuť na tzv. úlety. Jenže po tomhle rozchodu to nejde. Mám pocit, jako bych nenáviděla všechny, co spolu chodí. Jako bych nenáviděla skoro všechny kluky. Hodně kluků, v tomle věku myslí na sex. To je další důvod, proč ne "nesnáším". To, že nějaký "borec" mi na facebooku do chatu napíše "chci šukat" a když se mu podíváte na profil, a on je ve vztahu, tak kde to sakra jsme ? .. Proč si hledají partnery, když jiným píšou tohle ? .. Ten svět je divný, hodně divný, čím dál víc zvláštní. Chtěla bych K. zpátky. A co když ..
Co když se to všechno bude opakovat, jako do teď. Ale ..
Nevím, vážně nevím. Musím to všechno promyslet. ..
Navíc. Dokážu o sobě konečně říct, nekouřím, nepiju ..
Jen mi to málo kdo věří. Jak jim to dokázat ? Jednoduše. Konečně budu mít více peněz, konečně nebudu chodit zasmrazená těma "sajrajtama" domů .. Pak jim dokážu, že vlastně nejsem ta - borka - co kouří, ale ta - borka - co přestala kouřit. Je to krásné, cítit se jinak, být středem pozornosti " v dobrém slova smyslu ", a být něčím zajímavá. Já se brzy postavím na nohy, a ukážu všem, mou novou tvář .. ^^

Poděkování mým skvělým prarodičům, a chování dnešní mládeže.

 

Včera v 15:57 | Žába. |  Gagotinky*


Tento článek je věnován především babičce a dědečkovi, a potom mládeži, která se neumí chovat.
Ale .. je pro všechny ..

Našla jsem si jeden článek u jedné blogerky. Jmenoval se .. Jsem teen a neumím se chovat. Přečetla jsem si ho, a došlo mi to. Všechno.
- Jak my, tahle generace mladých, se chováme k dospělým ? Oni pro nás mohou dělat první a poslední, a my se jim zavděčíme třeba tím, že začneme
brát drogy, chodit za školu, pít alkohol. No, je to normální ? Chtěla bych, aby si ten článek, co ta dívčina napsala, přečetlo hodně lidí, a začalo se s tím něco dělat.
Vždyť tohle se nedělá. To, že třeba Tvoje maminka, Ti řekne, aby jsi dneska zrovna nechodil/a ven, že chce, abys byl/a dneska doma, a Ty jí na to odpovíš " Bože, je mi (dejme tomu) 16 chci jít ven, a tak půjdu " maminka nic nezmůže, tak Tě ven pustí, a Ty pak začneš o ní před kamarádama vyprávět .. " Ty vole, ta máma je taková kráva, nechtěla mě normálně pustit ven. " a ještě si k tomu zapálíš cigaretu. Zdá se Vám tohle normální ? Mě teda ne, a proto se nad sebou hodlám zamyslet. Udělala jsem tolik průšvihů, tolik problémů. A babička s dědou se mě zastávali. Jak jsem se já odvděčila ? Dalším průšvihem. Podle mě, to byl celkem podraz. A proto, se nad sebou musím zamyslet.
Myslím si, že ten článek, co napsala >>E! *<< se hodí, a proto s ní chci prodiskutovat to, jestli bych si její článek nemohla zkopírovat, a udělat takový menší projekt. Komu by se tohle líbilo, ozvěte se do komentářů.

Ale proč píšu tento článek, protože jsem chtěla napsat něco, co bych chtěla někomu darovat. A první kdo mě napadl byla babička s dědečkem.

Měla bych jim od srdce moc poděkovat za všechno. Hlavně za to, že mi dávají lásku, že si mě vzali pod svá ochranná křídla, že za mnou stojí
v dobrém i zlém. Nikdy v životě bych je za nic nevyměnila, dala bych za ně ruku do ohně. Jsem moc ráda, že Vás mám. A .. proto slibuji, že se nad sebou zamyslím. Mám Vás strašně moc ráda :-* (Nebojte, nepíšu to sem, jen proto, že mi rostou moudráky.) :D
15.5.2011
Vaše Nikki :)

Diary* - 14/5/11 -

Včera v 15:32 | Žába. |  Diary*

Ahóój blogerky °° :)

 

Omlouvám se, že píšu pozdě, ale včera jsem byla vážně unavená, a proto jsem se s Vámi nemohla podělit o mé zážitky ze včera, tak je sem napíšu teď :) .

 

Vstávala jsem jako každý víkend v 11.°° hodin ráno. Udělala jsem si výbornou snídani. >Krupicovou kaši< .. samozřejmně přiznávám, bylo mi po ní zle. Ale protože krupičku mám ráda, tak jsem si jí udělat musela. Ale co do toho. Jen co jsem se podívala na mobil, hned jsem tam měla SMS, jestli půjdu dneska ven. Koukla jsem z okna, rozzářili se mi očka a kejvla jsem, dneska určitě. Venku bylo nádherně, a proto jsme se domluvili na půl čtvrtou. Mezi tím, jsem se učila, uklízela jsem, vařila .. jéje. Vaření. Škrábání brambor. Když jsem tak škrábala, z ničeho nic se mi v hlavě mihla vzpomínka. Vzpomínka na mládí, a celou dobu na ní myslím a kladu si otázku, proč mě to teď tak popadlo ? Chtělo se mi brečet. Mám se o ní s Vámi podělit ? Dobrá ..

 

Kdysi, když mi bylo asi 5 let, přestěhovali jsme se do Markvartic. Je to kousek od Českého Krumlova. Do jednoho domu, který byl v polorozpadlém stavu. Jak a co tam bylo, to si nepamatuji. Ale ta vzpomínka byla, když jsem si vybavila můj a sestry pokojíček, půdu, sklep, koupelnu, ložnici .. prostě celý dům zevnitř. Když si to tak vybavím, třeba obývací pokoj, tak se tam vidím, jak se starám o želvu Žofku. Nebo jak sestra sedí pod Vánočním stromečkem, a rozbaluje dárky. Ale když si vzpomenu, jaký jsem měla dětství, a vidím se v našem pokojíčku. Je mi vážně k breku. Ani nevím, proč se mi to mihlo v hlavě, ale myslím si, že to bylo úžasný dětství. Ale nevím, jestli mamce odpustím, že jsme se odstěhovali od Davida (nevlastní táta) myslím že to tam bylo dobré. Jo, připouštím, denně se živit čínskýma polévkama, haluškama, a suchým chlebem, a pila jsem jen obyčejnou vodu z kohoutku, tomu se říká chudoba, ale co jsme v tý době měli dělat ? I když vím, že teď se mám mnohem líp, oproti tam tomu se mám vlastně jako princezna, ale, někdy mi opravdu chybí ten pohled ze schodů do obýváku, bungry na skříních, na půdě, sedět vedle vany v kopkách špinavého oblečení a poplakávání si, že chci od tamtud pryč. Ta představa, že .. bez mobilu, počítače, internetu .. jsem dokázala být. Divné, ta představa, že teď mám notebooka, dotykový telefon(který si musím nechat dát spravit), internet, na kterém jsem den co den. Ne, že bych se chtěla vrátit, to ne, ale .. podívat se jak to tam teď vypadá. No tak, sakra, proč jsem si na to po 3 letech najednou vzpomněla ? Vždyť si teď nemám na co stěžovat, a myslím si, že se mám báječně. Mám úžasný bydlení s prarodičemi, mám teplé jídlo, teplou vodu, všude uklizeno, místo bungru velkou postel, hromadu fotek, a krásné vzpomínání :) ..

 

Ale co, budu pokračovat dál, v psaní mého deníku. Nikdy jsem nevěděla, že u nás ve vesnici a okolních vesnic jsou tak skvělý lidé. Protože PUNK, METAL a ROCK mají něco do sebe, tak se tam teď hodně bavím jen s PUNKERAMA:) Denisa, Míra, Hugo :) včera jsme seděli všichni 4 za mostem v autech, poslouchali NVÚ, SPS, Tři sestry, Visací zámek a povídali si snad o všem. :) učila jsem se dokonce i řídit. :) Nejlepší bylo, že jsem si chtěla dojít jen k Denise pro věci, vyšla jsem v půl 4 a vrátila jsem se v půl 11 :) a hlavně, že za chvilku jsem doma :) Wůů :)

 

Mám Vás ráda lidi moji. :)

 

Ahooj, Vaše Nikki :)